Čím více se člověk psa bojí, tím spíše na něj pes štěká.
Čím více se něčeho bojíme, tím spíše nás to potká. Možná by tak šel vysvětlit i účinek placeba. Kdy pacient přestane mít strach z nemoci, pod domnělým vlivem léků, a ta ho následně ‚opustí‘. Na takovémto principu nejspíše povětšinou fungovala i léčba šamanská.
Na tuto úvahu jsem přišel, když jsem sedmnáct let přestával kouřit tabák, ale místo toho, abych počet vykouřených cigaret alespoň omezil, jsem kouřil více a více. Došel jsem k názoru, že pokud chci se svým kouřením něco doopravdy udělat, musím se přestat bát abstinenčních příznaků. Musím se přestat bát nekouřit. Jinak na sebe budu tyto příznaky přivolávat a tím více budu propadat kouření.
Ať každý kouří dle svého uvážení a nepohoršuje tím ty, kterým se tento zvyk nelíbí, tak aby ten kdo nechce, nebyl mu vystavován. Kouřil jsem devatenáct let, a vím, že jsem zbytečně prokouřil mnoho tabáku. Byl jsem velice vystrašený z toho, jak to se mnou dopadne, když kouřit nepřestanu. Na druhou stranu jsem byl vystrašený z toho, co se stane, když kouřit přestanu. Sedmnáct let jsem řešil dilema, co s tabákem. A teď vím, že jediné od čeho si musím odvyknout je strach, který mě svazoval.
Jsem rád i za výstražné obrázky na krabičkách cigaret, protože mě upozorňují na to, abych kouřil velice opatrně. Ani to zdražování mi tolik nevadí, protože kouřím čím dál tím méně. Byly však doby, kdy jsem kvůli zdražování cigaret vykouřil těch cigaret mnohem více, protože jsem z toho měl stres a pořád jsem řešil, kde na ně vezmu peníze.
I procházka po městě je riziková činnost, můžeme suverénně vkročit pod auto, když nebudeme opatrní. Můžeme pod auto vletět ze strachu, aby nás neporazilo jiné. A když se budeme procházet příliš často a dlouho, hrozí nám opotřebení našich nohou, jako hrozí vrcholovým sportovcům.
Podobně je to s kouřením tabáku. Můžeme suverénně vdechovat kouř do plic, až si je zničíme. Nebo to můžeme dělat ze strachu z abstinenčních příznaků. A můžeme kouřit tak často a tak dlouho, až si vykouříme nějakou vážnou nemoc.
Čím více se budeme abstinenčních příznaků bát, tím více jim budeme propadat, cesta ze závislosti na tabáku vede odvahou. Neměli bychom se bát ani samotného tabáku, abychom se s ním zbytečně nezabývali. Ano může být škodlivý, obzvláště, když se to s ním přehání, ale to ještě neznamená, že se s ním budeme strašit.